Do pelechu

co jsem četla, slyšela, okoukla a vy byste mohli taky

Svět je veliký. Je toho tolik za plotem naší školy a mě to nepřestává fascinovat. Občas se mi podaří číst zajímavé knihy a články, okouknout dobrý film nebo vyslechnout rozhlasovou hru, přednášku a tak. Chci se o to podělit. Nepůjde jen o kočičí témata (i když my kočky dokážeme úžasné věci), ale o pestrou směs, kterou ochutnejte, nebo nechte být.

Aktuálně do pelechu:

Franz Kafka – Malá bajka (1920)

„ACH,“ ŘEKLA myš, „svět je den ode dne těsnější. Nejdříve byl tak široký, až jsem měla strach, utíkala jsem dál a byla jsem šťastná, že konečně vidím vpravo i vlevo v dálce zdi, jenže tyto zdi se tak rychle sbíhají, že jsem už v posledním pokoji, a tamhle v koutě stojí past, do níž běžím.” – „Stačí jen, když změníš směr,“ řekla kočka a sežrala ji.

Pokud máš chuť, napiš mi, jak bajce rozumíš. Když tě napadne něco lepšího, než mě, nenechám si to pro sebe. A možná tě pozvu i na pár granulí o velké přestávce (tedy až vás zase pustí ke mně do školy). Obrázek vlevo: Kafkovský pelíšek koček v Josefově (Praha); obrázek vpravo: milovník koček Franz Kafka osobně (taky spisovatel a nevděčník – viz text níže).

Kočikafka

Milovník koček

„Oněch osm měsíců na vesnici, byl snad nejlepší čas mého života,“ vzpomínal Franz Kafka společně s přítelkyní Milenou Jesenskou ve svých dopisech na Siřem. Vesničku, kam se uchýlil na přelomu let 1917 a 1918, když se dozvěděl, že je nemocen tuberkulózou. Psal deník, Siřemské zápisky. Často ho ale něco rušilo. Rozčilovala ho hlučná náves, děti, bušení z dílen, mnohé domácí zvířectvo... Myši ho trápily! Paradoxně si pak ale stěžoval i na kočku, která je vyhnala. Byla moc přítulná a vyrušovala ho při psaní. „Myši jsem vypudil kočkou, ale jak se mám zbavit kočky,“ ptal se Kafka přátel.

Zásadní kočičí kousky:

Hollar 1646