Salamanca – La Ciudad Dorada

23. 11. 2022

Po několika letech čekání z důvodu covidových karantén se náš sen o návštěvě krásné Salamanky ve španělské provincii Castilla y León stal konečně skutečností. V sobotu 5. listopadu 2022 jsme v brzkých ranních hodinách vyrazili autobusem směrem na vídeňské letiště. Plni očekávání jsme přistáli o tři hodiny později v Madridu, kde nás již vítal ředitel agentury Spanish Learning, milý pan Francisco Javier Salvadores. Bez dlouhých řečí jsme nastoupili do mikrobusu směrem do Salamanky, ale po cestě jsme se ještě ve večerních hodinách zastavili ve známém městě Ávila, které je spojeno s osobností svaté Terezy. Opevněné město zářilo do noci a my, Ostravané, jsme se nemohli na tu krásu vynadívat. Bylo něco kolem 8. hodiny večerní a ulice Ávily ani v nejmenším nenasvědčovaly tomu, že by se město v melancholickém a chladivém podzimním čase mělo pomalu odebírat k spánku. Po ulicích mezi hradbami pobíhaly děti, hrály si a hlasitě křičely. Občas někdo kopnul míčem do staletého opevnění!? To bylo ten večer poprvé, kdy jsme intenzivně pocítili, že jsme ve Španělsku, v zemi, kde čas utíká jinak…

Po návštěvě Ávily nás čekala ještě hodina cesty mikrobusem do Salamanky, kde si nás rozebraly naše úžasné španělské „maminky“, které nás přivítaly vynikající večeří. Nejspíš se na nás domluvily, protože jsme povětšinou měli známou tortillu de patatas se salátem a s pečivem. Modlila jsem se, aby studenti nenapsali domů, že večeři dostali ve 22 hodin. Zasloužený odpočinek vystřídalo setkání celé skupiny v neděli 6. 11. na ústředním náměstí, kde nás již čekal náš pan Javier v ikonické modré bundě. Následovala prohlídka staré části města, které je zde nazýváno zlatým městem. Přesně tak jej totiž nazval nejslavnější španělský spisovatel Miguel de Cervantes y Saavedra. Opravdu se nejedná o nadnesenou metaforu; město je totiž vystavěné z jednoho druhu kamene, který má nazlátlý odstín. Los salamantinos – obyvatelé Salamanky říkají, že odstín se mění podle úhlu dopadu světla; jinak září v horkých letních dnech a tlumenějším dojmem působí ve vlhkém podzimním a zimním období.

Dopolední i odpolední aktivity byly každý den přerušeny skvělým obědem z rukou našich maminek a završeny večeří. Byla jsem vděčná za to, že žádná z matek neuměla dobře anglicky; studenti byli nuceni komunikovat výhradně španělsky a vedli si velmi dobře. Výslovnostní specifika a pekelné tempo řeči temperamentních Španělek naši studenti zdolali již druhý den. Od pondělka 7. 11. až do pátku 11. 11. studenti každé ráno navštěvovali kurzy španělštiny vedené rodilými mluvčími, specialisty na výuku španělštiny pro cizince a mistry svého oboru. Mrazilo nás při vědomí, že se naše jména zapsala do nekonečného seznamu studentů na 800 let staré univerzitě, která je nejstarší ve Španělsku. Jaká čest, říkala jsem si při úvodním uvítacím ceremoniálu v aule univerzity. Po krátké procházce v prostorách budovy si mladší studenty odvedl energický Oscar, kterého si děcka zamilovala již po první hodině. Krásná Celia se věnovala starším studentům, kteří byli taktéž nadšeni jejími hodinami. Oba kantoři si naše žáky nemohli vynachválit. Děcka si v hodinách vedla velmi dobře a skvěle se s nimi pracovalo. Byla jsem na ně za to velmi hrdá. Uvědomila jsem si, jaké mám štěstí, že učím mladé lidi, kteří mají zájem o nové poznatky a jsou připraveni na sobě pracovat. Skvěle reprezentovali naše gymnázium a vím, že mnozí z nich se zde při svých vysokoškolských studiích rádi vrátí. Jakpak by ne, už vědí, kde se ubytovat, a v případě nesnází je tady pro ně přátelský pan Javier.

Byli jsme naprosto pohlceni množstvím aktivit, navštívených památek, získaných vědomostí a záplavou španělské řeči s nejvíce neutrální výslovností v celém Španělsku. Nikdo netoužil po moři a plážích, které bývají se Španělskem automaticky spojovány. Studenti viděli, že Španělsko nabízí daleko víc než jen slunce a slanou vodu. Je to fascinující země, kterou stojí za to poznat ve všech jejich podobách, a Salamanka samotná předčila očekávání nás všech. Týden utekl jako voda a přišel poslední den v Salamance. Již ráno ukáply slzičky při předávání diplomů z rukou španělských profesorů, se kterými se naše děcka nechtěla rozloučit. Ani oni je neopouštěli s lehkostí. V odpoledních hodinách jsme ještě navštívili překrásné muzeum věnované Art Déco Casa Lis a poté jsme se vzájemně provedli po městě a ukazovali jsme si místa, která každého z nás oslovila. Jednalo se o malou soukromou soutěž, jejíž výherci získali knižní odměnu v originále.

Poslední den jsme se opět sešli na Plaza Mayor s deštníky po ruce, protože hlásili intenzivní srážky. Javier nás odvezl do Madridu, kde jsme se zastavili v Muzeu Reina Sofía, které se specializuje na výstavu obrazů slavných malířů Picassa a Dalího. Nechybí zde ani dechberoucí Guernica. Všichni byli obohaceni o množství nových informací a dojmů, které nejvíce ocení čerství maturanti. Po poledni jsme vyšli z muzea a stal se zázrak! Nebe bylo modré, slunce svítilo a bylo asi 20 stupňů. Deštníky letěly do batohů a my jsme chvátali do nedalekého lesoparku Parque de Retiro, kde je vždy živo, protože obyvatelé Madridu si zde chodí odpočinout. Vyslechli jsme si hudební vystoupení mladých umělců, kteří posedávali na různých místech v parku a na závěr procházky jsme si prohlédli Casa de Cristal – Křišťálový palác – známé místo organizace koncertů a výstav. V 15 hodin jsme se ocitli na letišti a všichni jsme se rozloučili s naším milým průvodcem Javierem. Studenti mi svěřili, že ještě hodnou chvíli poté instinktivně hledali modrou bundu. Tak snad ji ještě někdy uvidíme! Gracias, Javier! Fue una maravilla! 

 Klára Habboudji

Související články

• Zájezd pro španělštináře
• Kouzelná Andalusie
• Zahraniční student na našem gymnáziu
• Peruánka u nás
• Zájezd do Španělska