Tigrid stoletý

PROJEKT „TIGRID STOLETÝ“ VZNIKL U PŘÍLEŽITOSTI 100. VÝROČÍ NAROZENÍ PAVLA TIGRIDA A PŘIPRAVIL HO TÝM UČITELŮ NAŠÍ ŠKOLY. ŠLO O TŘÍDENNÍ AKCI, KTERÁ VYVRCHOLILA MEZINÁRODNÍ KONFERENCÍ – KULATÝM STOLEM „PAVEL TIGRID A ČESKÁ DEMOKRATICKÁ PUBLICISTIKA V EXILU“. KONAL SE DNE 24. 10. 2017 V DIVADLE JIŘÍHO MYRONA (NDM).

Do Ostravy a na Jazykové gymnázium Pavla Tigrida zavítala řada významných hostů – pamětníků, bývalých disidentů, historiků a politologů. Asi 600 studentům, 60 učitelům a 100 návštěvníkům z řad ostravské veřejnosti představili Pavla Tigrida ti nejpovolanější: dcera Deborah Tigrid, bývalý velvyslanec ČR ve Francii a kandidát voleb prezidenta ČR Pavel Fischer, publicista Karel Hvížďala, chartistka a spisovatelka Ivanka Lefeuvre, historici Vilém Prečan (ČSDS), Petr Blažek (ÚSTR) a Radek Schovánek.

Video pozdrav a krátký komentář k osobnosti Pavla Tigrida natočil Tomáš Halík (v termínu setkání byl v USA). Kulatý stůl moderoval  ředitel zpravodajství Českého rozhlasu Jan Pokorný, diskuse byla natáčena a ze záznamu vysílána na ČRo.

Stejný den odpoledne proběhla na téma „Pavel Tigrid a česká demokratická publicistika“ veřejná debata v CENTRU PANT. Historik Vilém Prečan, publicista Karel Hvížďala a spisovatelka a chartistka Ivanka Lefeuvre povídali o Pavlu Tigridovi – výjimečné osobnosti českého exilu, redaktorovi Rádia Svobodná Evropa a vydavateli čtvrtletníku Svědectví. Jaká byla jeho role mezi českými exulanty? Čím stále inspiruje, provokuje a dráždí? Co z jeho názorů a postojů nezastaralo a kde nejvíc současné publicistice Tigrid chybí?

Konferenci a debatu pořádali Jazykové gymnázium Pavla Tigrida v Ostravě a vzdělávací agentura Educa24 agency ve spolupráci s Národním divadlem Moravskoslezským a spolkem PANT. Na nákladech se finančně (formou dotace) podílel také Moravskoslezský kraj, jehož hejtman prof. Ing. Ivo Vondrák, CSc., akci udělil záštitu.

Co má společného Pavel Tigrid s Ostravou?

Ještě před patnácti lety by platilo to, co odjakživa... nic! V životě tady nebyl, o Ostravě nepsal, ani nesnil, nevlastnil zde žádný majetek a ani rodina k těmto končinám nijak netíhla. V roce 2003 se ale někteří pedagogové jednoho z porubských gymnázií rozhodli Tigrida do města pozvat a seznámit s ním zdejší studenty. Bylo těsně po konci školního roku a Tigrida nápad potěšil, nicméně jej laskavě odmítl. Bylo mu skoro šestaosmdesát a tři týdny na to noviny psaly, že v klidu rodiny svobodným rozhodnutím opustil tento svět. Myšlenka „dostat“ nejznámějšího českého exilového novináře do Ostravy tím však nezapadla. Učitelé z Poruby se rozhodli získat Tigridovo jméno pro svou školu, i když to v tradičně levicově orientovaném kraji nevyvolávalo příliš nadšení mezi politiky, ani u veřejnosti. Povedlo se. V roce 2005 Ostravu navštívila paní Ivanka Tigridová, která slavnostně udělila souhlas (posvěcený také výnosem MŠMT ČR) přiznat čestný název škole a k 1. 9. zde vzniklo Jazykové gymnázium Pavla Tigrida. Tím by se mohla celá věc uzavřít, ostatně dnes je kdejaká škola nositelem nejrůznějších čestných názvů, ale... Ale vedení školy a zapálení pedagogové nechtěli dát pokoj a pořád se snažili Tigrida v Ostravě nějak „uvrtat“. Zkoušely se obligátní středoškolské vědomostní soutěže (Tigridiáda pro nadané publicisty a moderní historiky), různá veřejná čtení a jiné málo nápadné akce, až se objevila příležitost vskutku historická! Vznikl nápad udělat v Ostravě Tigridovi sochu... Ve městě se do podobných kulturních aktivit léta neinvestovalo, takže konkurence jiných nově vznikajících instalací byla téměř nulová a Porubáci zavětřili šanci trošičku pohnout dějinami a Tigrida sem přece jen, alespoň v bronzu, dostat. Aby se učinilo zadost černému humoru moderních dějin, vymámila tehdejší ředitelka gymnázia Zdeňka Průšová (čest jejímu úsilí!) na správci sběrného dvora několikatunový mramorový sokl (dvacet let zarostlý v kopřivách), na kterém v Porubě stával V. I. Lenin! Gigantická socha v časech komunistického režimu shlížela na dělný lid v prostoru dnešní Hlavní, dříve Leninovy třídy a sokl se měl stát místem, kde se potká celoživotní zastánce demokracie se zakladatelem sovětské totality. Nápad to byl za milión a nadšeně ho přijala celá Tigridova rodina, která přislíbila Ostravu u příležitosti odhalení sochy navštívit a o svých zážitcích rozvědkami ostře sledovaného dětství před studenty a veřejností povyprávět. Studenti a učitelé gymnázia vyhlásili sbírku a nejrůznějšími akcemi se snažili získat peníze, aby se jim v jubilejním roce 2009 (20 let po pádu komunistického režimu) podařilo sochu instalovat. Úplně jednoduché to nebylo, takže se odhalovala až na jaře 2010 a nakonec šlo o bustu (autor akad. sochař Rybička). Ale zase se to zajímavě rozkřiklo a jako doprovodný program tak v Ostravě proběhla konference „Pavel Tigrid a Rádio Svobodná Evropa“, na které vystoupili mnozí Tigridovi spolupracovníci a přátelé (Pavel Pecháček – bývalý ředitel RFE, Lída Rakušanová – redaktorka RFE, Jacques Rupnik – politolog, Karel Schwarzenberg – bývalý předseda Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva a mecenáš čs. disentu, Petruška Šustrová – chartistka a novinářka). Konference naplnila velkou aulu VŠB a ukázala, že také střední školy mohou udělat v oblasti popularizace „vědeckých témat“ slušnou práci. O Tigridovi se v Ostravě víc psalo i mluvilo a gymnázium ve spolupráci se spolkem PANT zanedlouho připravilo velkou putovní výstavu „Pavel Tigrid – slovy proti totalitám“, která dodnes cestuje po českých školách v doprovodu pečlivě připravených pracovních listů určených ke zpestření, jinak leckde ještě dosti tradiční, dějepisné výuky. Několika školami i Ostravou se přehnal chvilkový zájem o „tigridovská“ témata, která občas přiživili učitelé svými popularizačními semináři a žáci nějakým tím happeningem. Jazykové gymnázium vzalo snahu šířit povědomí o myšlenkách, postojích a významu Pavla Tigrida pro dnešek vážně a mezi nemnohými institucemi, které se Tigridem dnes soustavněji zabývají, si získalo své místo. Dokladem toho může být i projekt „Tigrid stoletý“, který začal na jaře roku 2017 (zabýval se například zajímavou paralelou mezi Tigridem a Komenským jako dvěma exulanty z donucení) a vyvrcholil v říjnu mezinárodní konferencí „Pavel Tigrid a česká demokratická publicistika v exilu“ (bližší info výše).

Tím ale nic nekončí. Studenti a učitelé Jazykového gymnázia Pavla Tigrida si vyhradili celý týden před podzimními prázdninami k tomu, aby svého „patrona“ propašovali opět také do ostravských ulic. Zpracovali Tigridův dobrodružný život formou kramářské písně a pokusili se s ní rozezpívat podzimní Kuří rynek. Tam také instalovali výstavu, kterou se rozhodli přeložit do angličtiny a francouzštiny, sehráli drobné úryvky z Tigridových děl a překvapili jistě mnohými sympatickými taškařicemi...

Suma sumárum to vzhledem k otázce v úvodu nevychází vůbec špatně: na rozdíl od Paříže, Prahy či Semil si bude moci v Ostravě každý po tomhle podzimu říci, že tady Pavel Tigrid nebyl nikdy víc, než je tu dnes...